Když pravdivá informace neříká celý příběh

Reakce na článek zveřejněný v zářijovém Zpravodaji města Modřice na stranách 39–40. Nechci polemizovat s každou větou zvlášť. Chci doplnit souvislosti k několika tématům, u nichž může výběr pravdivých informací bez širšího kontextu vytvářet jiný obraz toho, co se skutečně stalo.

Petr ve svém článku popisuje svou zkušenost z tohoto volebního období. Kritika k veřejné funkci patří a nemám problém přijmout ji ani tam, kde je nepříjemná. Některé věci se během uplynulých čtyř let skutečně nepovedly a některá rozhodnutí bychom dnes s odstupem zkušeností možná udělali jinak.

Mám ale problém s tím, když se z jednotlivých pravdivých skutečností jejich výběrem a vynecháním podstatných souvislostí vytvoří příběh, který už podle mého názoru skutečnému průběhu událostí neodpovídá.

Jedním z příkladů je změna mého působení ve funkci místostarosty. Po volbách v roce 2022 jsem se stal uvolněným místostarostou a přerušil svoji dosavadní práci vysokoškolského učitele. Po více než dvou letech jsem dospěl k závěru, že nechci svoji profesi definitivně opustit a že práci pro město už dokážu zvládnout i jako neuvolněný místostarosta.

Rozhodnutí nevzniklo ze dne na den. Dlouhodobě jsem je řešil se starostou a následně s dalšími kolegy. Je pravda, že Petr a Eva se o připravovaném návrhu dozvěděli ze zveřejněných materiálů pro zastupitelstvo. Materiály byly zveřejněny 6. prosince 2024, 9. prosince jsem věc probíral s koaličními partnery a 11. prosince jsme o ní diskutovali na schůzce Společně pro Modřice. Zastupitelstvo rozhodovalo až 16. prosince.

Tvrzení, že "žádná komunikace s členy SPM předtím neproběhla", tak podle mě nevystihuje celý průběh: o změně jsme na schůzce SPM diskutovali ještě předtím, než o ní rozhodovalo zastupitelstvo.

Podobně na mě působí tvrzení, že vedení města při problémech s prašností na Masarykové občanům sdělovalo, že má "omezené možnosti", přestože bylo investorem. Ano, o omezených možnostech jsme mluvili. Město však nebylo investorem samotné krajské komunikace. Tím byla SÚS JMK; město bylo investorem svých částí stavby, zejména chodníků a parkovacích stání. Především však město nemůže samo vstoupit na předané staveniště a nahrazovat činnost zhotovitele. Na problémy jsme upozorňovali a požadovali nápravu. Současně jsme museli vážit dopady případného zastavení či dalšího omezení stavby na obyvatele celé ulice, respektive města.

Dalším příkladem je parkoviště U Kadlece. Ano, jeho oprava ani po více než roce není dokončena. Právě proto jsme v minulém čísle zveřejnili podrobnou časovou osu celého řešení. Je z ní patrné nejen to, kde vznikly problémy na straně stavby a města, ale také to, že město opakovaně připravovalo jejich nápravu. V listopadu 2025 byla připravená realizace na žádost vlastníků odložena na jaro. Následně město opakovaně žádalo o předání staveniště. V květnu 2026 k němu opět nedošlo a vlastníci požadovali další podklady a splnění dalších podmínek. Staveniště pro první část prací bylo nakonec předáno až 3. srpna 2026.

To neznamená, že za celý průběh mohou vlastníci. Neznamená to ale ani to, že město více než rok pouze čeká, hledá výmluvy nebo opravu "předstírá". Skutečnost je podstatně složitější.

Samostatnou zmínku si zaslouží žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. V jednom z článků je uvedeno, že po žádosti o doložení mých výroků rada města na následujícím zasedání zvýšila hodinovou sazbu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací z 200 na 450 Kč. Následuje otázka: "Náhoda?"

Ne, nebyla to náhoda.

Právě zkušenost s mimořádnou časovou náročností vyřizování podobných žádostí byla důvodem, proč jsem navrhl prověřit, zda mnoho let používaná sazba 200 Kč ještě odpovídá skutečným nákladům města. Novou částku nevymyslela rada ani já. Byla vypočtena pracovnicí města podle skutečných mzdových nákladů vedoucích odborů, kteří se vyřizováním těchto žádostí nejčastěji zabývají. Nová sazba navíc začala platit až po vyřízení uvedené žádosti a vztahuje se obecně na budoucí případy.

Stejně opatrný bych byl s tvrzením, že k osmi z dvaadvaceti mých výroků "nebyl dohledán žádný podklad". Žádost se v řadě případů dotazovala na existenci konkrétních dokumentů k výrokům proneseným na zastupitelstvu. To, že například z osobního jednání nebyl pořízen zápis, však neznamená, že se jednání neuskutečnilo nebo že výrok byl nepravdivý. U některých otázek navíc jejich formulace neodpovídala přesně tomu, co na zastupitelstvu skutečně zaznělo. I několik přidaných či vypuštěných slov může význam výroku podstatně změnit.

Společně pro Modřice

Čtenář si samozřejmě může udělat vlastní názor i na můj postup při registraci názvu Společně pro Modřice. Chápu, že zejména skutečnost, že jsem o podané přihlášce před následným hlasováním skupiny nehovořil, může někdo hodnotit kriticky. I tento příběh má ale svůj širší kontext.

Společně pro Modřice nebylo spolkem ani jinou právnickou osobou. Šlo o volební uskupení občanů. Jako jeho lídr jsem od počátku zajišťoval web, financoval jeho provoz a podílel se na správě komunikačních kanálů.

V listopadu 2025 mi byl odebrán přístup k facebookové stránce Společně pro Modřice, kterou jsem do té doby spoluspravoval. Důvod tohoto kroku mi nebyl sdělen. Právě tehdy jsem poprvé začal řešit také ochranu názvu SPM a podal první přihlášku ochranné známky. Tento první pokus nakonec nebyl dokončen.

Lednová přihláška tedy nevznikla až 23. ledna 2026 jako nápad vyvolaný schůzkou z předchozího dne. Byla pokračováním věci, kterou jsem řešil již několik měsíců.

Je pravda, že jsem o nové přihlášce před hlasováním 4. února nehovořil. Bylo to úmyslné. Nechtěl jsem touto informací předem ovlivňovat rozhodování přítomných. Mým záměrem bylo mít tyto věci uspořádané tak, aby je mohl převzít ten, kdo bude za další fungování skupiny odpovídat.

Po pozdějším rozdělení skupiny jsem zbývajícím členům nabídl, že pokud někdo převezme roli lídra, předám mu web, komunikační kanály i ochranu názvu. Nikdo tuto roli převzít nechtěl. Část původního SPM se následně spojila s obdobně velkou částí druhého koaličního uskupení a dnes společně kandidujeme jako Nezávislí pro Modřice.

Tím nechci tvrdit, že můj postup musí každý považovat za správný. Chci pouze ukázat, že i zde existuje podstatně širší příběh než dvě data postavená vedle sebe.

Kontext mění význam

Výstižným příkladem je už samotný titulek Petrova článku: "My vám pak taky něco ukážeme."

Přepis červnového zastupitelstva zachycuje výměnu takto: Eva nabídla, že zastupitelům ukáže připravenou prezentaci. Starosta odpověděl: "Tak nám to pojďte odprezentovat. My vám také něco ukážeme." Následovala její prezentace a poté své podklady předložilo město.

Jednotlivá slova jsou si podobná. Vynechání první věty a změna jejich spojení ale může na čtenáře působit jinak než celá výměna v bezprostředním kontextu.

A stejně bych mohl postupovat i já. Za několik let vzájemných sporů bych jistě dokázal vybrat řadu výroků, požadavků a situací, postavit je vedle sebe a vytvořit velmi nelichotivý obraz konkrétních lidí. Nechci to dělat. Nikam bychom se tím neposunuli.

Kritiku neodmítám. Pokud město udělalo chybu, má ji přiznat a napravit. Pokud jsem udělal chybu já, platí totéž. Nemám potřebu tvrdit, že jsme za čtyři roky všechno udělali správně.

Stejnou měrou ale považuji za správné uvádět věci v jejich skutečných souvislostech a rozlišovat mezi doložitelným faktem, názorem a domněnkou.

Veřejná diskuse může být ostrá. Můžeme se zásadně neshodnout na rozvoji města, investicích, dopravě i způsobu jeho řízení. Měla by ale zůstat diskusí o tom, co se skutečně stalo, proč se to stalo a co lze udělat lépe. Kultivovaná diskuse neznamená, že spolu musíme souhlasit. Znamená, že se dokážeme přít o věc, aniž bychom zpochybňovali jeden druhého.

A takovou diskusi bych si pro Modřice přál i do dalších let.

Antonín Mazálek